ING. ARCH. LADISLAV MOHELNÍK, PH.D.

Ústav teorie architektury ● Fakulta architektury ● Vysoké učení technické v Brně

Politika a architekt

Potřeba mocných tohoto světa zanechat za sebou doklad velikosti svých činů za každou cenu nijak nezpříjemňovala historikům všech dob život. Je tedy na místě maximální obezřetnost architekta při poznávání minulosti tam, kde takovýto zájem byť jen pouze mohl být.

Ve vědě jsou některé pověry nekriticky tradovány z jedné vědecké generace na druhou, aniž by si člověk kladl otázky. Pro minulé i pro dnešní historiky a archeology bylo jednodušší a pohodlnější utrácet milióny v nížinách, než se plahočit za poznáním někde v horách. Často je z pragmatického hlediska prospěšné, příjemné, či pohodlné věřit. Ani výzvu vrcholné politické autority, abychom se nezabývali minulostí, ale abychom hleděli především vpřed, nemohu brát vážně, jestliže prostá a jednoduchá úvaha logiku tohoto tvrzení vyvrátí. Politická činnost zřejmě k pověrám svádí a na práce a rady politiků je tudíž nutno nazírat obzvláště obezřetně.

Nedostatek pramenných informací a pocit důkazní nouze může snadno svádět k představě, že dějiny je možno líčit jako jakýsi  příběh. Falšování dějin je možné jen tehdy, není – li dostatek vědeckých informací o skutečném stavu poznání, které se dotýká počátků dějin jednotlivých národů a jejich států. [ZÁSTĚRA, J. Znojemská rotunda a Velká Morava. Jaroslav Zástěra, Brno 1990] Z praxe vidíme, že jen stěží můžeme zabránit mocným tohoto světa falšovat současnost. To je základní slabina takto omezeného nehistorického pohledu na svět "současné"architektury.  Teprve širší pohled z hlediska delšího časového úseku dává předpoklady pro vidění souvislosti a vývojových tendenci. Nezkoumáme pouhou mrtvolu ale živý, dýchající organismus. Ukrade-li předseda vlády pět miliard tak  pochopitelně za mříže nepůjde. Slavnostně odejde z úpadkové politiky do blahobytného důchodu. K tomu by ho asi dlouho nikdo nedonutil, kdyby jeho praktiky v rámci svých vlastních problémů nekompromisně neodhalil někdo z vnějšku. Tím jak ztotožnil svůj život s několika desítkami tisíců životů členů organismu jedné politické strany, je obtížnější hovořit o jeho osobní zodpovědnosti. Podvody samozřejmě neumožňuje pouze jeho strana nýbrž celý politický systém. K pochopení  těchto složitých společenských organismu zásadním způsobem ovlivňujících architekturu (ukradeny přece nebyly pouze falešné peníze, ale konkrétní továrna i s člověkem) je  kromě historického pohledu nezbytný ještě i pohled globální. Musíme se proto zabývat architekturou jako fenoménem světa a nikoliv jen místa.

Architektura má i díky své struktivní podstatě vlastní nezávislou výtvarnou řeč, zrcadlící stav společnosti, jejímž je vždy pravdivým obrazem. Na těchto stránkách se pokusím po svém vyjádřit, co se mi z její řeči podařilo pochytit. Její řeč  můžeme nastavit jako zrcadlo politikům a jiným mocipánům, abychom erodovali jejich nadutost, pocit samozřejmé beztrestnosti a abychom jim připomínali, že architektura jejich chování a činy dokumentuje, a že mnozí vůbec netuší o čem v budoucnu ještě promluví.

Platón kráčí středem Rafaelovy kompozice nástěnné malby ve Vatikánu. V symbolickém nekonečnu, v úběžníku hloubkových linií iluzivního architektonického prostoru akademie, je umístěna jeho ruka s knihou Timaios. Proč se právě pohan a jeho dílo stalo mimořádným středem pozornosti církve? Protože úběžník je symbolické nekonečno z nějž k nám promlouvá Bůh?

Aktualizováno 20.3.2006